Rodičovství přináší spoustu radostí, ale výchova dětí dá občas taky docela zabrat. Rodičovská posilovna je projekt Ivany Štefkové a Jana Vávry, kteří prostřednictvím podcastu i kurzů pomáhají rodičům zvládnout složitější období a najít odpovědi na zapeklité otázky spojené s výchovou svých ratolestí. My jsme si s Ivanou a Honzou povídali o jejich práci, o podcastu i o tom, na co se jejich příznivci nejen na Forendors mohou v budoucnu těšit.
Co byste o sobě řekli čtenářům, kteří vás ještě neznají?
Honza: Já jsem Honza, hodně času trávím rozhovory s lidmi a to jak psychoterapeutickými v rámci své práce, tak třeba pro podcast Rodičovské posilovny, který moderuji. Taky působím jako lektor. A trávím čas s rodinou, procházkami se psem po lese nebo meditací. Taky mám moc rád hudbu a sám hraju na různé hudební nástroje.
Ivana: Jsem Ivana, psycholožka, vypravěčka a hybatelka. Psycholožka si říkám především proto, že se pohybuji po krajině lidské duše. K poznání druhých používám nejčastěji příběh, proto vypravěčka. Zajímá mě, jak o sobě, o druhých a o jednotlivých životních událostech vyprávíme sobě i druhým. Coby hybatelka se angažuji v tématech, která jsou pro mě ta srdcová – ať už je to osvěta pojmu resilience, podpora rodičů či rozvoj občanské společnosti.
Společně tvoříme podpůrný prostor pro rodiče a rodiny s názvem Rodičovská posilovna. Přejeme si, aby rodičovství bylo ve společnosti vnímáno jako smysluplná etapa života, která umožňuje rodičům růst společně s dětmi. Aby v něm stávající rodiče nestrádali a budoucí rodiče se ho nezříkali, protože se zdá příliš „děsivé“. Rodiče na základě konkrétních vědecky ověřených technik „trénujeme“ v tom, jak mohou dočerpávat své síly a být tak oporou svým dětem.
Byla volba stát se psycholožkou/psychoterapeutem jasná hned na začátku plánování vaší kariéry, nebo jste se k tomu dostávali až postupně?
Ivana: Pro mě to jasná volba nebyla. Původně jsem chtěla učit češtinu a dějepis. To jsem ale nakonec studovat nešla. Přes bohemistiku na FF UK a pedagogiku jsem se dostala až k pedagogice osobnostně sociálního rozvoje, která mě velmi okouzlila. Ta se soustředí právě na to, jak prostřednictvím jednotlivých aktivit a jejich reflexe můžeme rozvíjet svou osobnost. Díky pedagogice jsem věděla jak, hledala jsem odpověď na otázku proč. A tak jsem vystudovala psychologii na FF UP v Olomouci.
Honza: O tom, jaký je rozdíl mezi psychologem a psychoterapeutem jsem se dozvěděl vlastně již v osmnácti, když jsem nastupoval na Andragogiku na FF UK. Tehdy mě to už asi i začalo víc zajímat. Zjistil jsem, že v psychoterapii se spíš vzdělává v tzv. “výcvicích” mimo univerzitu. Psychoterapie je časově náročné vzdělání, protože pětiletý výcvik obsahuje také řadu hodin vlastní terapie a supervize. Už na té vysoké jsem potkal několik inspirativních lidí, kteří o psychoterapii mluvili a tím se můj zájem o tento obor výrazně prohloubil. Profese psychoterapeuta se u nás stále ještě utváří a definuje. Před lety u nás spíše převládal názor, že je to jen zdravotnický obor pro psychiatry a klinické psychology. Dnes jsem členem České asociace psychoterapeutů, která má přes tisíc členů, zdravotní pojišťovny a jiné organizace nás začínají jako určitý cech brát vážně, vznikají online služby, jako Terap.io, kde také působím. To je za ty roky velký posun.
Společně tvoříte Rodičovskou posilovnu. Co všechno tenhle koncept obsahuje?
Ivana: Potkali jsme se v létě 2017 na kurzu pro lektory Výchovy bez poražených. Honza tento výchovný směr, který pramení v díle Thomase Gordona a je celosvětově nejrozšířenější, zrovna přenášel do prostředí České a Slovenské republiky.
Naše cesty se znovu potkaly na začátku roku 2020, kdy se Honza zapojil do výzkumu k mé disertační práci o resilienci – o umění ohnout se, ale nezlomit. Honza tehdy na vlastní kůži testoval mé „desetiminutovky“. Krátké aktivity, které zvyšují naši schopnost přijímat v životě zátěž a reagovat na ni tak, aby nás to podpořilo.
Společně jsme začali hledat cestu, jak resilienci přiblížit rodičům. V létě 2020 jsme spustili první online provázený kurz postavený právě na těchto desetiminutovkách. Aktuálně běží jeho čtvrtý běh. Trávíte v něm vždy týden s vybranou hlavní aktivitou na podporu jedné ze čtyř oblastí – emoce, mysl, vztahy a růst. Každý den v týdnu si čtete ještě krátký e-mail, který vás podporuje a navádí, kam soustředit svou pozornost. Na konci týdne vše prostřednictvím podcastu ukotvíme ve světle aktuálních vědeckých poznatků.
Podcast se záhy stal něčím, pro co Honza zahořel. První díly vznikly z našich živých vysílání. Postupně jsme se zabydleli v několika formátech. Máme Hosty Rodičovské posilovny – sérii, do které zveme kolegy z oboru. Nad věcí, ve kterém společně glosujeme různá palčivá rodičovská témata – kromě našich zkušeností z klientské praxe se vždy opíráme i o aktuální literaturu a výzkumy k tématu. Nově máme i Rodičovské objevy – prostor, kam si zveme rodiče, kteří sdílí, co díky rodičovství objevili.
Rodičovská posilovna je komplex různých aktivit. Trvalo vám dlouho vymyslet celý koncept, nebo jste se do toho prostě pustili a zbytek se automaticky vyvinul?
Honza: Rodičovská posilovna začala vznikat v čase prvního lockdownu. V nejistotě, co daná situace přinese dlouhodobě. Začal jsem dělat online rozhovory. Ivanu jsem přizval, protože mi odolnost přišla jako důležité téma. Ivana tou dobou do své disertace “sbírala” a ověřovala cvičení, která může člověk dělat, aby svou odolnost posílil.
Na základě rozhovoru a jeho ohlasu vznikla myšlenka, že cvičení doplníme o mé zkušenosti z rodičovských kurzů a psychoterapeutické práce. Společně jsme začali vyvíjet “něco”, co můžeme rodičům nabídnout v době, kdy živé akce a bližší kontakt s lidmi nebyly dostupné.
Ivana: Zkušenost nám ukázala, že to, co většina z nás prožívala až v lockdownu, prožívá řada čerstvých rodičů dlouhodobě. I pro ně je vysoký práh zajít na kurz mimo domov. Kurzem si mohou procházet vlastním tempem. Navíc opravdu stojí na těch deseti minutách denně. Netvoří ho dlouhý video obsah. Tvoří ho vlastní zkušenost. V tom je pro mě unikátní.
Kontakt s absolventy a jejich sdílení mě utvrzuje v tom, že vytváří určitou výbavu, jak rodičovství nejen přežít, ale především pro to, jak si ho užít.
Co byl hlavní impuls, který vedl k rozhodnutí monetizovat Rodičovskou posilovnu i mimo placené kurzy?
Ivana: Monetizovat obsah mimo kurz jsme se rozhodli především proto, aby mohl být dlouhodobě udržitelný. Víme, že chceme náš podcast tvořit dlouhodobě. Zároveň ani jeden z nás není rentiér (zatím). Náš obsah vzniká tak, že se spolu ve volném čase potkáváme, nahráváme a tvoříme. Baví nás to. Dává nám to smysl. Zároveň víme, že bez podpory příznivců se neposuneme z garážové fáze dál. Těším se, až nebudu odpovídat na zprávy, proč náš zvuk nezní tak dobře jak profesionálně nahrávané podcasty. Věřím, že jednou obsah budeme tvořit v profesionálním studiu a že ta naše hodnota vznikne už jen tím, že přijdeme.
Proč jste se rozhodli začít s monetizací na Forendors?
Ivana: Různé platformy jsme sledovali dlouho. Většina z nich byla zahraničních. Nelákalo mě řešit další nákup služeb ze zahraničí a jeho danění. Impuls pro Forendors přišel od Janči Skalkové. Na byznys kruhu u Madly Čevelové se nechala slyšet, že je to skvělá česká platforma, kterou čeká velká budoucnost. Já jí věřila. Honza to pak prověřil a zařídil.
Jsem neustále fascinovaná a okouzlená přístupem zakladatelů. Není běžné, že s námi tráví čas, ptají se a upravují na základě toho, co zrovna potřebujeme a co plánujeme. To je pro mě k nezaplacení a důležitější než výše poplatků, kterou si kdo strhne. Ve finále je i to číslo dost obdobné. Mám ráda dlouhodobé vztahy a věřím tomu, že mezi námi a Forendors jeden takový vzniká.
Honza: Když jsem dostudoval personalistiku a vzdělávání a studoval psychoterapii, pracoval jsem pár let jako produktový manažer pro LMC, které dělá třeba jobs.cz, mám tedy určité povědomí o tvorbě online služeb a když jsem se na Forendors podíval, líbilo se mi, jak je udělané a jak vypadá, což v kombinaci s tím, co píše Ivana získalo i mě pro rozhodnutí ho využít.
Forendors mi sedlo i tím, že i v průběhu testování přibývaly další funkce, které mi chyběly a právě i komunikace ze strany Denisy (zakladatelka Forendors) o tom, jak o Forendors přemýšlí a co plánuje.
Jaké byly vaše začátky na Forendors?
Ivana: Startovali jsme před Vánocemi a samotné nás zaskočilo, že nám část podporovatelů přibyla záhy. S komunitou přitom cíleně nepracujeme, víme, že máme okruh posluchačů podcastu. Zpravidla však podceňujeme různé výzvy k akci typu „podpořte nás a my díky tomu…”
Ačkoli, jak říkáš, s komunitou cíleně nepracujete, přesto si vás posluchači našli. Jakým způsobem tedy komunikujete svou tvorbu?
Ivana: Máme profily na Facebooku a Instagramu. Náš podcast je dostupný na všech platformách. Na Forendors upozorňujeme v průběhu dílů a dopad to má. Další fanoušci přibývají.
Honza: Dostal jsem doporučení na Anchor, který podcasty distribuuje snadno na řadu platforem a na pár jiných jsem podcast registroval. Začali jsme přes Facebook a Instagram, kde já třeba před lety založil skupinu pro offline kurzy, která má již přes 10 tisíc členů. Ale překvapilo mě, že relativně rychle dokázali podcastové služby distribuovat obsah i k dalším lidem a většinový poslech podcastu nyní zajišťuje již jeho pouhá publikace i bez propagace na sociálních sítích.
Co byste poradili začínajícím podcasterům nebo tvůrcům obecně?
Ivana: Znám spoustu podcastů s ambicí vzniknout a být skvělé. Plno hodin ve studiu a utracených peněz. Často to končí tím, že podcast ani nespatří světlo světa. Pro mě osobně je důležité se vrhnout do akce. A na základě zpětné vazby těch, pro které obsah tvoříme, upravovat to, co a jak děláme. Tak vzniká vše, co děláme – od kurzu, ve kterém jsme v kontaktu s účastníky, a na základě jejich zpětné vazby ho proměňujeme až po podcast, který má určitě rezervy ve zvuku, nicméně vnímáme, že se mu opravdu daří ho vyvažovat obsahem.
Honza: My začali virálně, ale jak jsem již psal, měli jsme určitou komunitu, která vzniká již roky, takže nemám moc tip, jak začít od nuly, pokud bychom tu komunitu neměli. Myslím, že funguje propojení budovat podcast a Instagram, přijde mi, že to funguje dohromady. Hodně nás podpořilo šíření některými influencery skrze stories. Nám třeba jedny z prvních dílů zpropagovala Tereza Salte, čistě protože se jí líbil a za to jsem jí vděčný. Právě přes Instagram přišlo asi nejvíce doporučení od dalších lidí, kteří mají hodně fanoušků. Určitě jsem také dost spokojený s tou službou Anchor pro distribuci.
Poměrně rychle jste se stali úspěšnými tvůrci na Forendors. Co je podle vás důležité pro to, aby se člověk stal úspěšným tvůrcem?
Ivana: Podle mě je důležitá pravidelnost, držet svůj rytmus. Aby předplatitelé věděli, co a kdy můžou čekat, co jim to přinese. Druhým důležitým předpokladem je strategie. Tam jsme pomalejší, nicméně i v ní už děláme malé kroky, které se nakonec ukážou jako velké. Občas je snazší tvořit a ověřovat, než si sednout a plánovat. Nicméně pořád věřím, že k dlouhodobému úspěchu je potřeba obojí.
Honza: Já bych doplnil, že důležité je hlavně určité zaměření a zvolit si téma, které vás baví zkoumat, máte ho rádi a dokážete si představit, že s ním strávíte třeba i roky. Já se řídím heslem, že když to baví a zajímá mě, najdou se i další lidi, které to zaujme. A umět pracovat se závazkem – my vydáváme podcast jednou týdně, což není vždy úplně snadné. I když nás nikdo nekontroluje snažíme se v tom být disciplinovaní a je také důležité nevzdat to příliš brzy, pokud by čísla byla nízká.
Kolik máte v tuhle chvíli sledujících a předplatitelů?
Ivana: Všechny díly mají 121 tisíc přehrání, pravidelně nás podle odhadu Anchoru sleduje několik set lidí, jedinečných posluchačů mívá díl mezi 1000 – 1500 třeba během týdne. Zatím nás na Forendors finančně podporuje pravidelně 30 lidí.
Na co se do budoucna můžeme v rámci Rodičovské posilovny těšit?
Ivana: Je toho tolik, že nevím, kde začít a k čemu se zároveň zavázat. Tak radši jen naznačím. Plánujeme newsletter, ten snad v horizontu měsíce, v delším horizontu i delší společný text, kterému přezdívám „záchodové čtení”. Bude poskládaný tak, že to klíčové, co zrovna hledáte, najdete také během 10 minut. Chystáme další prohlubující kurzy. A především si přejeme, aby Rodičovská posilovna nebyla jen projektem nás dvou. Přejeme si, aby to byla platforma, která dává prostor dalším odborníkům a tvůrcům, se kterými sdílíme hodnoty.
Honza: Podcast nám slouží i jako taková laboratoř vyhledávání lidí se kterými si rozumíme, a kteří rozšiřují to, co víme do dalších směrů. Já třeba teď s Michaelou Slussareff, která je odbornice na to, jak děti fungují s technologiemi a na internetu budu dělat společné školení pro jednu firmu. To jsou první vlaštovky, ale máme větší plány. Já si osobně říkám, že jsem se vrátil k produktové práci a hledám způsoby, kterými lze doručovat užitečné informace rodičům, kteří jsou obecně v raném věku dětí dost unavení a řada z nich třeba nemá čas číst, nebo koukat na dlouhé vzdělávací kurzy. Podcast se ukázal jako funkční cesta pro pár z nich a hledáme i další.
Děkujeme Ivaně a Honzovi za prima rozhovor. Věříme, že se jim bude i nadále dařit a těšíme se na další díly podcastu.
Tudy se jde zpět na Forendors.