V souvislosti s válkou na Ukrajině můžeme sledovat nespočetné množství zdrojů. Ale s velkou pravděpodobností nemáme tolik času, abychom si informace ověřovali a vyhnuli se tak dezinformátorům a nepodloženým tvrzením. Proto jsme rádi, že tu jsou lidé, jako je Andrej Poleščuk, který nám pravidelně přináší ověřené informace a poskytuje ucelený obrázek o situaci. My jsme si s Andrejem povídali hlavně o jeho aktivitách na Twitteru, ale dozvíte se i o tom, jaké to je získat přes noc desítky tisíc sledujících nebo co Andrej chystá pro své fanoušky na Forendors.
Velká část lidí tě pravděpodobně zná z Twitteru, ale určitě je i spousta takových, kteří tě ještě neznají. Můžeš nám prozradit kdo jsi a čemu se věnuješ?
Kdo jsem je celkem zajímavá otázka a sám bych na ni rád znal odpověď 🙂. Ale z profesního hlediska jsem student práv (za chvíli už snad magistr) a pracuji jako analytik v Bezpečnostním centru Evropské hodnoty, kde se věnuji vývoji ve východní Evropě (Rusko, Ukrajina, Bělorusko).
Na Twitteru denně (teď tedy s přestávkou o víkendech) píšu o vývoji na Ukrajině a snažím se přinášet zajímavé informace. Zájem o to je stále enormní a jsem rád, že lidem není konflikt lhostejný.
Odkud pocházíš a jak dlouho žiješ v Česku?
Jsem původem Bělorus – narodil jsem se tam a prožil tam nemalou část dětství. Příští rok to bude dvacet let, co žiju v Česku.
Snažím se nezapomínat na svůj původ a na zemi, která formovala část mého dětství. Bělorusko ale není země, na kterou bych mohl být pyšný. Spíš je to jen nějaká představa o tom, jak by mohlo jednou vypadat.
Česko je pro mě nový domov. Mám tu skvělé přátele, prožil jsem tu celý svůj dospělý život a jsem strašně rád, že jsme se s rodinou přestěhovali právě sem. Koneckonců v běžném životě přemýšlím v češtině, což asi ukazuje, že můj život bude s Českem už navždy spojený.
Každé ráno na svém Twitter účtu přinášíš vlákno plné aktualit z Ukrajiny. Jak moc je časově náročné takové vlákno připravit?
Dříve to bylo hodně časově náročné. Zhruba v řádu 10 hodin denně. Teď už mi stačí o trochu méně času, ale pořád mluvíme o několika hodinách denně. Když má člověk další povinnosti, musí se snažit najít balanc, aby ani jedna z činností příliš netrpěla na úkor té druhé.
Wow! 10 hodin denně je fakt hodně. Odkud nejčastěji informace čerpáš a jak ověřuješ jejich pravdivost?
Jako zdroj využívám zejména Telegram – jde o sociální síť, která je hodně využívaná ruskojazyčným segmentem internetu a často je nejaktuálnější. Tam už mám vytipovaných několik desítek účtů, které publikují relevantní a zpravidla ověřené info. Samozřejmě jsme stále v prostředí války a někdy není 100% možné info ověřit. Potom je to už o míře důvěry v daný zdroj. V posledních měsících se mi ale téměř nestalo, že bych publikoval nějakou informaci, která by se později vyvrátila.
Díky tomu, že jsi začal sdílet informace o válce, tvůj Twitter účet získal prakticky přes noc desítky tisíc nových sledujících. Máš pocit, že tě to nějak změnilo?
Nevím, jestli změnilo, ale začal jsem více přemýšlet nad tím, co na sociální síť psát. Když má člověk takovou velkou základnu sledujících, má vůči těm lidem odpovědnost. Koneckonců, je to spojené s mým jménem a kdybych necítil zodpovědnost, asi by to něco vypovídalo o mně.
Při takovém množství sledujících určitě narazíš i na hatery. Jak se s negativními až agresivními komentáři vyrovnáváš?
Já jsem už několikrát zmiňoval, že komentáře skoro nečtu. Není to o tom, že bych vůbec nechtěl, ale ono se to moc nedá zvládat ani logisticky. Zabíralo by to enormní množství času. Takže v podstatě nějaký velký hate nevnímám. Navíc proruské účty blokuji.
Válka na Ukrajině pokračuje už několik měsíců a dá se říct, že se lidé trochu probrali z počátečního šoku. Vnímáš nějak, že by třeba opadal zájem o tohle téma, nebo máš naopak pocit, že sílí?
Samozřejmě ten současný zájem se oproti prvním dnům války nedá moc srovnávat. Ten byl naprosto extrémní a denně vlákna vidělo zhruba půl milionu lidí. Někdy v dubnu počet lidí klesl asi na 200 tisíc a od té doby se drží víceméně na stejné úrovni.
Tvoje hlavní sociální síť je Twitter, ale najdeme tě (kromě Forendors) i jinde?
Z profesní stránky asi ne. Mám Instagram, ale to spíš pro osobní potřebu, než že bych tam postoval stejné věci jako na Twitteru. Facebook ani další sociální sítě nemám. Jinak se sem tam mihnu v televizi (např. rozhovor v DVTV) nebo podcastech (třeba v podcastu Václava Lásky Neřízená střela).
Jak si sám uvedl, přípravě věnuješ spoustu času. Co byl první impuls k monetizaci?
Lidi mi už na jaře psali, jestli by mi mohli posílat nějaké drobné na podporu. Já jsem to tehdy odmítal, ale říkal jsem si, že bych si mohl zkusit zaplatit nějaké předplatné pro západní noviny, které jsou relevantní, což byl takový první impuls pro to, požádat lidi o podporu.
Pak jsem si řekl, že kromě Twitteru bych mohl využívat nějakou platformu, kde bych psal delší analytické články. Překvapilo mě, kolik lidí to chtělo podpořit. Takže jsem u toho zůstal a mám stálou základnu zhruba 120 lidí, které zajímá, co píšu a jsou ochotni mi „zaplatit pivo“.
Co rozhodlo, že sis pro monetizaci vybral právě Forendors?
Ptal jsem se na Twitteru po alternativě Patreonu, který jsem v té době měl, byť jsem na něj nic nepsal. No a někdo mi poradil právě Forendors. Pak mi napsala Denisa, řekla mi o tom, jak Forendors funguje a přišlo mi to jako nejvhodnější varianta.
U Forendors se mi líbí jednoduchost a přehlednost. Stačí pár kliknutí a článek je v podstatě publikovaný bez nutnosti pracovat s nějakými editorskými nástroji. Navíc komunikace s lidmi z platformy je super, takže jsem rád, že jsem začal publikovat právě tady.
I my jsme rádi, že publikuješ u nás a děkujeme za zpětnou vazbu. Dalo by se říct, že jsi nám skoro trhnul rekord – prakticky hned po založení profilu jsi získal několik desítek podporovatelů.
Řekl bych, že to bylo hlavně tím, že šlo o aktuální téma. Lidé se zajímali a nakonec měli zájem i o to, co píšu mimo Twitter. Že se počet podporovatelů drží víceméně stabilně na 120 lidech (+ jednorázoví podporovatelé) mi napovídá, že svou práci odvádím slušně.
Zmínil jsi, že na komentáře většinou nereaguješ. Buduješ nějak dál svou komunitu?
Já vlastně nevím, jestli bych lidi, co mě sledují, nazval komunitou. Jsem rád, že je tu nemalá část populace, kterou zajímá, co se děje kolem nich a já se jim ty informace snažím přinášet. Jsem rád, že ve mně mají důvěru, a že pro ně představuju cenný zdroj informací. Můj workflow je v podstatě úplně stejný od začátku války a zřejmě to funguje.
Určitě jsi k monetizaci inspiroval i odborníky z řad politologů nebo historiků. Co bys jim do začátku poradil – s jakým typem obsahu by měli začít a jak si budovat platící komunitu?
Já asi nejsem v pozici, abych někomu mohl radit. Člověk se asi musí ve správný čas trefit do správné nálady ve společnosti. Důležité je asi mít o čem psát. Pokud to bude pro lidi dostatečně zajímavé, budou ochotní takovou aktivitu podporovat.
Na závěr nám ještě prozraď, jaký obsah plánuješ publikovat v budoucnu a na co se můžeme těšit.
Do budoucna chci přinášet více informací nejen o východní Evropě, ale o Evropě jako celku. Mým „expertním“ zaměřením je Evropská unie, její právo a její politika (zejména bezpečnostní). Svoji tvorbu chci tedy s postupem času rozšířit i do této oblasti, protože toto téma bude čím dál víc aktuálnější.
Co se týče Twitteru, tam plánuji zůstat u vláken do doby, než skončí válka. Hádám, že jich napíšu ještě víc než dost, protože to nevypadá, že by ruská agrese v dohledné době skončila, byť bych si to samozřejmě moc přál.
Až válka skončí, uvidíme, co se bude dít. Jaký bude další vývoj ve východní Evropě, jak se bude situace vyvíjet u nás. Ale na to je moc brzo. Nejdříve musí skončit ruská válka proti Ukrajině.
I my si přejeme, aby válka brzy skončila a děkujeme Andrejovi za otevřený rozhovor. Přejeme mu úspěšné dokončení studia a pokud vás zajímá politické dění ve východní Evropě, určitě Andreje sledujte na Twitteru i na Forendors.